Žlučový systém

 

Intrahepatální žlučové cesty

Žlučové cesty začínají jako kanálky bez vlastní výstelky, které se nachází mezi apikálními membránami hepatocytů. posléze se v jejich průběhu vytváří jednovrstevný kubický epitel, který vystýlá Heringovy kanálky. Heringovy kanálky se posléze v portobiliárním prostoru vlévají do interlobulárních žlučovodů. Interlobulární žlučovody se dále napojují a mohutní, jejich stěna se zesiluje, je stále bohatší na vazivo a nakonec vznikají dva základní jaterní žlučovody – pravý a levý (ductus hepaticus dexter a sinister). Jejich spojením vzniká společný jaterní žlučovod (ductus hepaticus communis) a vznikají extrahepatální žlučové cesty.

 

 

Extrahepatální žlučové cesty

Společný jaterní žlučovod (ductus hepaticus communis) je vytvářen spojením pravého a levého jaterního žlučovodu. V 95% se toto spojení vytváří mimo játra, ve zbývajících 5% uvnitř jaterní tkáně. Ductus cystikus odstupuje od krčku žlučníku a napojuje se na společný jaterní žlučovod. V ductus cystikus nacházíme několik záhybů, jejichž účelem jsou změny intraduktálního tlaku a tím zabránění nadměrnému kolapsu, nebo distenzi žlučníku.

 

Spojením ductus hepaticus communis a ductus cysticus vzniká společný žlučovod (ductus choledochus). Jeho délka je asi 7,5 centimetrů, jeho normální šíře je obvykle do 6 milimetrů (u pacientů po cholecystektomii může být až 9 milimetrů). Společný žlučovod má celkem 4 části: supraduodenální, retroduodenální, pankreatickou a intraduodenální. Pankreatická část má úzký vztah k hlavě pankreatu a v této oblasti typicky dochází k obstrukci při karcinomech pankreatu. Nejdistálnější část společného žlučovodu, intraduodenální část, má délku asi 2 centimetry a prochází šikmo stěnou duodena společně s pankreatickým vývodem.

 

Histologicky je stěna extrahepatálních žlučových cest tvořena jednovrstevným cyylindrickým epitelem a vrstvou pojivové tkáně. Svalová vlákna jsou spíše disorganizovaná a nepříliš četná, distálně se však vytváří silnější svalová vrstva a vznikají svěrače (zejména Oddiho svěrač).

Extrahepatální žlučové cesty

 

 

Vaterská ampula

Spojením společného žlučovodu a pankreatického vývodu vzniká Vaterská ampula (ampula Vateri). Oblast je značně anatomicky variabilní, délka spojení je různá a někdy může zcela chybět (žlučovod a pankreatický vývod pak ústí těsně vedle sebe, ale jsou izolované). V oblasti Vaterské ampuly je žlučovod značně zúžen a to zvyšuje riziko obstrukce při cholelithiase.

 

 

Oddiho svěrač

Jedná se o hladkou svalovinu obkružující intraduodenální žlučovod a oblast ampuly. Rozlišit můžeme jak vlastní svěrač ampuly (ampulární sfinkter), tak svěrač v oblasti společného žlučovodu (biliární sfinkter) a méně mohutný svěrač pankreatického vývodu (pankreatický sfinkter). Svalovina funguje nezávisle na svalovině stěny dvanáctníku. Klidový tlak Oddiho svěrače je asi o 13 mm Hg vyšší než je aktuální intraduodenální tlak a v absolutních číslech by neměl překračovat 35-40 mm Hg. Oddiho svěrač je cíleně narušen při sfinkterotomii. Speciální kapitolou je dysfunkce Oddiho svěrače jakožto podstatná problematika funkčních poruch žlučových cest.

Oddiho svěrač

 

 

Žlučník

Žlučník je orgán hruškovitého tvaru a je uložen při dolní ploše jater. U dospělého člověka má žlučník délku 7-10 cm a objem asi 30 mililitrů. Mez játra a žlučníkem je vrstva pojivové tkáně obsahující drobné cévy a někdy i drobné akcesorní žlučovody přímo ústící do žlučníku.

Anatomicky se žlučník skládá z fundu, těla, infundibula (prostor mezi tělem a krčkem) a krčku.

 

Cévní zásobení zajišťuje arteria cystica, která bývá větví z arteria hepatica dextra. Žilní krev odtéká systémem drobných žil. Inervace žlučníku je sympatická i parasympatická (větvě n. vagus).

 

Histologie žlučníku

Stěna žlučníku má 5 základních vrstev: sliznice (na povrchu je jednovrstevný cylindrický epitel, hlouběji lamina propria mucosae a submukóza), svalová vrstva lamina muscularis propria, subseróza (vrstva pojivové tkáně) a povrchová seróza. Pojivová tkáň pod serózou obsahuje kolagenní a elastická vlákna a větší krevní a lymfatické cévy. Seróza je bezcévná, chybí v místech pevného kontaktu žlučníku s játry.

 

Epiteliální buňky mají bazálně uložená jádra a apikálně drobné mikroklky. Buňky jsou bohaté na mitochondrie a zajišťují aktivní proces koncentrování žluče. Koncentrace se děje aktivním vstřebáváním vody a elektrolytů pod vrstvu epitelu, odkud dochází ke vstřebávání do cév ve slizniční lamina propria.

 

 

Tvorba žluči

Tvorba žluči je komplexní proces,jehož hlavní část se probíhá v hepatocytech, dále se v intra- i extrahepatálních žlučových cestách mění koncentrace žluči ve smyslu zahušťování. Detailnější informace najdete v tomto textu.