Žaludeční sekrece

Byl by omyl považovat žaludek za orgán sekretující pouze kyselinu chlorovodíkovou. Kromě ní totiž dochází k tvorbě trávících enzymů pepsinogenů, bikarbonátu, vnitřního faktoru, prostaglandinů a regulačních peptidů.

 

Sliznice žaludku je tvořena žaludečními jamkami (tzv. „gastric pits“) a v každé z nich se nachází žaludeční žlázy. Žlázky v kardii nejsou příliš významné, obsahují zejména hlenotvorné buňky. Velký význam mají žlázy oxyntické – nacházejí se ve fundu a v těle žaludku. Obsahují parietální buňky tvořící kyselinu chlorovodíkovou a hlavní buňky tvořící pepsinogeny, zbylé „pylorické žlázy“ jsou spíše v oblasti antra a pyloru a obsahují zejména buňky tvořící gastrin (G-buňky) a další endokrinní sloučeniny (např. D-buňky tvořící somatostatin). Bližší informace o složení žlázek najdete níže.

Žaludeční žlázky

 

 

Sekrece kyseliny chlorovodíkové

Probíhá v parietálních (oxyntických) buňkách žaludeční sliznice. Parietální buňky jsou lokalizovány nejčastěji v oblasti krčků oxyntických žlázek běžně zastoupených v těle a fundu žaludku. Sekrece H+ do lumen žaludku funguje díky činnosti H+/K+ protonové pumpy závislé na dodávce energetického substrátu ATP.

 

Na parietální buňce jsou tři základní receptory, jejichž aktivace vede k nitrobuněčnému procesu, na jehož konci je aktivace protonových pump v cytoplazmě a jejich přesun do oblasti povrchové membrány, kde pak dochází k produkci vodíkových iontů do dutiny žaludku. Těmito receptory je M3-receptor pro acetylcholin, H2-receptor pro histamin a CCK-2 receptor pro gastrin.

Parietální buňka

 

 

Řízení sekrece HCl má tři fáze: První fáze je tzv. cefalická fáze (cca 30% tvorby HCl), stimulantem je smyslový nebo myšlenkový vjem jídla, signál je veden cestou vagového nervu, mediátorem je acetylcholin. Vagus působí přímo na parietální buňky, ale má efekt i na G buňky antra, které vylučují gastrin (a ten opět působí na parietální buňky).

 

Druhou je gastrická fáze (cca 50% tvorby HCl), děj je v tomto případě vyvolán rozpětím žaludku (přes receptory) a přítomností natrávených peptidů v žaludku, což vede zejména ke stimulaci tvorby gastrinu G-buňkami antra.

 

Poslední je intestinální fáze (cca 10% tvorby HCl), ve které hrají roli cirkulující aminokyseliny vzniklé při trávícím procesu a rozpětí tenkého střeva. Vagový nerv i gastrin stimulují ECL buňky produkující histamin, který také působí na parietální buňky.

 

Tlumení tvorby kyseliny chlorovodíkové se děje především účinkem somatostatinu produkovanému D-buňkami antra. Významný činitel je pokles pH v antru pod 3.

 

Řízení tvorby žaludeční kyseliny

 

 

Sekrece pepsinogenu

Probíhá v hlavních buňkách, které jsou lokalizovány v bazálních částech oxyntických žaludečních žlázek. Jsou to neaktivní proenzymy, které se v prostředí s nízkým pH mění ve vlastní aktivní pepsiny. Pepsiny štěpí bílkoviny na peptidy, které vyvolávají tvorbu gastrinu.

 

 

Sekrece vnitřního faktoru

Probíhá podobně jako sekrece kyseliny chlorovodíkové v parietálních buňkách. Vnitřní faktor je schopen vázat se na tzv. vnější faktor (vitamin B12) a umožňuje jeho vstřebání v terminálním ileu (konec tenkého střeva). Nedostatečná tvorba vnitřního faktoru proto vede k nedostatku vitaminu B12.

 

 

Sekrece hlenu

Hlen je tvořen povrchovými hlenovými buňkami žaludeční sliznice a hlenovými buňkami žaludečních žlázek. Jedná se o hustý glykoprotein s příměsí HCO3-, který má ochrannou funkci proti žaludeční kyselině.

 

 

Sekrece bikarbonátu

Bikarbonát je tvořen povrchovými hlenovými buňkami žaludeční sliznice. Podílí se na ochranné funkci žaludečního hlenu proti kyselému prostředí.

 

 

Sekrece prostaglandinů

Prostaglandiny jsou důležité pro ochranu žaludeční sliznice, v jejich metabolizmu je zásadní enzym cyklooxygenáza, která je blokována léky ze skupin nesteroidních antirevmatik.