Tvorba žluči

Tvorba žluči byla jednou z prvně popsaných funkcí jater. Význam žluče je kromě rozpouštění a následné snadnější trávení lipidů obsažených v potravě i eliminace toxinů, těžkých kovů a xenobiotik z organizmu, odstraňování žlučových kyselin a regulace metabolizmu lipidů v organizmu.

 

Žluč je vytvářena hepatocyty a její složení se následně mění při průchodu žlučovými kanálky. Iontové složení se blíží plazmě, je zde však vyšší obsah bikarbonátu. Kromě toho se ve žluči vyskytuje větší množství žlučových kyselin, cholesterolu, fosfolipidů, aminokyselin a peptidů. Vyvážené složení žluči zajišťuje její fluiditu a snižuje riziko vzniku konkrementů.

 

 

Hepatocyty

Žluč je sekretována přes apikální membránu do drobných žlučových kanálků, které se nachází v oblasti kontaktu sousedních hepatocytů. Membrána hepatocytů v tomto místě vytváří drobné mikroklky. Hepatocyty aktivně sekretují do kanálků žlučové kyselin a voda je pasivně následuje. Malé žlučové kanálky sekretují, nebo absorbují tekutinu a tím ovlivňují množství a složení žluči.

 

Na bazolaterální membráně hepatocytu (která je v kontaktu s krevními sinusoidami) se nachází membránové přenašeče důležité pro udržení iontových gradientů a membránového potenciálu. Důležitá je Na+/K+ ATPáza snižující intracelulární koncentraci Na+ a zvyšující intracelulární koncentraci K+. Speciální přenašeče pak slouží k transportu organických sloučenin ze sinusoid do hepatocytů (např. NTCP pro žlučové kyseliny, OCT pro organické kationty a OATS pro organické anionty).

 

V kanalikulární membráně jsou speciální přenašeče, které přímo souvisejí se sekrecí jednotlivých složek žluči. Tyto přenašeče patří z velké části do skupiny ABC (ATP-binding cassete). Příkladem jsou např. BSEP (pro žlučové kyseliny), MDR1 (pro organické kationty), MRP2 (pro konjugované organické anionty), BCRP (pro xenobiotika) a skupina ABCG (pro cholesterol).

 

Tvorba žluči

 

 

 

Žlučové kyseliny

Žlučové kyseliny jsou základní složkou žluče. Jedná se o produkty metabolizmu cholesterolu, které jsou z cholesterolových molekul syntetizovány přímo v hepatocytech. Asi 70% tvoří kyselina cholová a 30% kyselina chenodeoxycholová. Po syntéze jsou žlučové kyseliny konjugovány s glycinem a taurinem, což zvyšuje jejich rozpustnost. Účinkují jako detergenty při solubilizaci lipidů, mají význam v exkreci cholesterolu z organizmu a mají vliv na lipidový metabolizmus organizmu.

 

Žlučové kyseliny prochází procesem enterohepatálního oběhu, jsou z 90% vstřebávány střevní sliznicí a vracejí se ve vazbě na albumin portálním řečištěm zpět k hepatocytům, které je opět sekretují. Nekonjugované žlučové kyseliny se pasivně vstřebávají v duodenu a proximálním ileu, zatímco konjugované žlučové kyseliny se vstřebávají primárně v terminálním ileu.

 

Některé molekuly žlučových kyselin se do střeva nedostávají, jsou absorbovány epiteliálními buňkami žlučových cest a následně uvolňovány do krevního oběhu. To je označováno jako cholehepatický shunting.