Pankreas - informace

Pankreas je laločnatá žláza s vnější i vnitřní sekrecí, která je lokalizována retroperitoneálně. Délka pankreatu je mezi 12-18 centimetry a váha se pohybuje mezi 50-100 gramy. Slinivka břišní se rozděluje na hlavu, tělo a ocas. Pankreas je vazivem rozdělen na lalůčky, z nichž vystupují vývody, které se napojují na ductus pancreaticus.

Hlava pankreatu je zásobována a. pancreaticoduodenalis superior a inferior, tělo a ocas pankreatu jsou zásobeny z a. lienalis a jejích větví. Inervace pankreatu vychází z plexus coeliacus.

 

Histologie pankreatu

Základní funkční jednotkou exokrinního pankreatu je acinus, což je soubor asi 50 buněk uspořádaných okolo centrální dutiny. Serózní buňky acinu jsou polarizované a uložené na bazální membráně. Bazálně se nachází endoplazmatické retikulum, apikálně Golgiho komplex a nejvíce apikálně zymogenní granula. Acinární buňky sekretují proteiny, které jsou exocytózou uvolňovány do centroacinární dutiny, která je vystlána drobnými tzv. centroacinózními buňkami. Sekret je odváděn vsunutými vývody a dále intralobulárními a interlobulárními vývody s cylindrickým epitelem.

 

Langerhansovy ostrůvky jsou základní jednotkou endokrinního pankreatu. Mají trabekulární stavbu a obsahují čtyři základní typy buněk - A, B, D a F. Buňky A produkují glukagon, buňky B produkují inzulin, buňky D produkují inhibiční somatostatin a F buňky produkují pankreatický peptid.

 

Pankreatická sekrece

Zevní pankreatická sekrece zahrnuje enzymy proteázy, lipázy, nukleázy, amylázy, proelastázu, prokarboxypeptidázu, prokolipázu a inhibitory trypsinu. Většina enzymů je v neaktivní formě a vyžadují aktivaci, výjimkou je lipáza a amyláza. Denní tvorba pankreatické šťávy se objemově pohybuje mezi 1-1,5 litru.

 

Exogenní sekrece je modulována acetylcholinem, CCK gastrinem, sekretinem a VIP. Sekretin stimuluje zejména tvorbu tekutiny a bikarbonátu chudou na pankreatické enzymy. CCK stimuluje tvorbu tekutiny bohaté na pankreatické enzymy. CCK se uvolňuje díky stimulaci AMK, oligopeptidy, volnými MK a glukózou v duodenu. CKK jednak přímo působí na receptory acinárních buněk, druhak ovlivňuje parasympatikus, který působí na acinární buňky pomocí acetylcholinu.

 

Pankreatickou sekreci můžeme rozdělit na fázi cefalickou (25-50% enzymatického výdeje, stimulace n. vagus, zraková a čichová stimulace), žaludeční (10% enzymatického výdeje, distenze žaludku, stimulace n. vagus) a střevní (50% výdeje, stimulace CKK, sekretin a n. vagus).

 

Tlumení pankreatické sekrece zajišťují somatostatin, pankreatický polypeptid a PYY.