Orofaryngeální dysfagie

Orofaryngeální dysfágie je pojem související s poruchou motility (hybnosti) horní části trávící trubice – zejména oblasti hltanu, horního jícnového svěrače a proximálního jícnu.

Příčiny

Problém může být strukturální (tumory, striktury, výrazné osteofyty krční páteře, Zenkerův divertikl) nebo funkční. Funkční obtíže souvisí s poruchami motility. Řadíme sem neurologická (stavy po mozkových příhodách, Parkinsonova nemoc, poliomyelitida, amyotrofická laterální skleróza, tumory centrálního a periferního nervového systému) a svalová (svalové dystrofie, polymyozitidy, myasthenia gravis) onemocnění.

Projevy

Kromě subjektivně vnímané horní dysfágie (poruchy polykání, pocit váznutí sousta) bývá přítomna aspirace potravy a tekutin do dýchacích cest s opakovanými záchvaty kašle a záněty dýchacích cest včetně pneumonií. Kromě toho si postižený může stěžovat na vytékání slin a nemožnost jejich polknutí.

Pozn: Horní dysfágie x Globus – Pojem „horní dysfágie„ zmanená subjektivně vnímaný pocit váznutí polykaného sousta v oblasti krku, zatímco pojem „globus“ znamená trvalý pocit cizího tělesa v oblasti krku mimo epizody polykání.

Diagnostika

Důležité je zjistit anamnézu obtíží. Z vyšetřovacích metod je důležitá kontrastní pasáž jícnem k vyloučení strukturních odchylek, ezofagogastroskopie s vizualizací proximálního jícnu s možným odběrem biopsií a jícnová manometrie zaměřená na oblast hltanu, horního jícnového svěrače a proximálního jícnu.

Terapie

Možnosti léčby závisí na vyvolávající příčině. V řadě případů však není kauzální léčba možná a je nutná symptomatická terapie – změna ve výživě se snahou o redukci rizika aspirace a v jinak neřešitelných případech zajištění výživy cestou PEG (perkutánní gastrostomie).